Snowboarding v Alpách 2011 Mozektevidi.net

Lyžování v zahraničí vs české kopce.

Na prkně jsem prvně stál v prvním ročníku na střední škole, kde jsem se na něm i částečně naučil. Od té doby jezdím jednou za zimu na pár dní (víkend) sjíždět kopce do Strážného. Už roky jsem toužil zkusit Alpské hory, plno lidí si Rakouské Alpy chválilo, že se to vůbec nedá porovnat s českými horami. A měli pravdu.
Jak už jsem psal v úvodu, vyrazil jsem lyžovat s Pardubickou Univerzitou do Východního Tyrolska.
Zájezd stál 6 890kč + nějaké peníze s sebou. V ceně bylo ubytování, snídaně, večeře a pěti denní skipass. Z Pardubic jsme vyrazili asi v 11 večer a na místo dorazili brzo ráno. Po rychlém vybalení věcí a převléknutí do lyžařského jsme hned vyrazili na kopec. Hned od začátku jsem byl nadšený.

Žádné fronty na vleky.

Žádné fronty na nic.

Pohodlné vleky - místo pumy nebo kotvy několika místné sedačky.

Dlouhé upravené sjezdovky, možnost vybrat si několik tras a okruhů

V pondělí perfektní počasí, v úterý rovněž nádherně tak jsme lyžovali na ledovci. Ve středu bylo špatné počasí, mlha a unavené tělo po předchozích dvou dnech mi přivodilo několik hrozivých pádů, které naštěstí jen hrozně vypadaly.
Ve čtvrtek opět hezky a v pátek, poslední den také hezky.

Ceny byly více než vysokohorské.

Asi dvojnásobné oproti vysokohorských cenám u nás.

Ale dalo se to. V jídle a v pití jsem se moc neomezoval, mno asi 100€ jsem tam nechal.
Pivo stálo od 1€ v plechovce v supermarketu až po 3-5€ na svahu.
Na hotelu nám vařili poměrně dobře, jen jednou zapomněli dát do strouhanky řízek.

Lyžování a snowboarding perfektní.

Sjezdovky byly dost široké, takže ani rychlá jízda nevadila, jednoduše se člověk vyhnul, aniž vy ohrožoval ostatní. Některé jízdy jsem si zaznamenal pomocí HTC Desire s GPS a programů RunKeeper a SportyPal. Moje maximální rychlost na snowboardu se blížila k 70km/hod. Jen ty výškové rozdíly nedělaly dobře mým uším. Ono sjet během pár minut ze 3 km nad mořem do cca 1200m nad mořem není jen tak. V uších tlak a hned zase vlekem nahoru.

Oprášil jsem si nemčinu.

Většina studentů se učí Anglicky. Já se německy učil 11 let (základka + střední), ale už jsou to 2 roky. Moje němčina nebyla nikdy výborná, ale snažím se domluvit. A na místních je vidět, že mají radost, když se snažíme mluvit jejich řečí, než když objednáváme angličtinou.
Takže třeba v restauraci při objednávání to vypadalo takto: 1. Hm, 2. thank you, 3.Ehm, 4. Danke, 5. Danke, 6. Dankeschoen, 7. Danke a 8. (Já) Danke, und ich habe eine Frage… (a začal jsem se s ní bavit). Že jsem sběratel pivních tácků, že bych rád nějaké z Rakouska, ale že tu na stole žádné nemají, jestli nějaké mají, jestli bych mohl nějaké dostat. Chvilku koukala nechápavě, pak se usmála a odběhla. V tu ránu se na mne přátelé podívali, co jsem jí to vykládal za blbosti, že mi určitě nerozuměla a cha cha. Ani holky, co (prý) maturovali z němčiny mé řeči neporozuměli. Za chvilku servírka přiběhla a donesla mi několik pivních tácků…
V tu chvíli to vypadalo, že umím moc dobře německy. Pravda je ovšem taková, že jsem ten monolog měl připravený :-)

Poslední den zranění.

Poslední den odpoledne jsem lehce upadl. Pád nevypadal hrozně (ve středu byly mnohem horší), ale způsobil mi natažení vazů v levém zápěstí. Chvíli jsem s tím ještě jezdil, domnívaje se, že to přestane bolet, že to je pouze naražené. Nepřestalo to bolet, tak jsem si dal pauzu, šel na jídlo. Pak ještě chvilku jezdil a když se blížil čas odjezdu, tak jsem sjel až dolů. Ani rozvázat boty mi nešlo, převlékání jednou rukou také problémové. V nevytopeném autobuse mi byla zima, leč v levém zápěstí teplo a pulzovalo mi. Takže si beru ibalgin a později i brufen. Nic nepomáhá, zápěstí mám obvázané.
Celou cestu jsem nespal a i přes prášky trpěl bolestí. Prsty jsem nemohl natáhnout, ani sevřít v pěst. Zápěstím jsem nemohl hýbat žádným směrem. A tak z Pardubic rovnou na pohotovost, původně jsem chtěl jet až druhý den, že bolest třeba poleví sama, ale už ve 3 ráno mi rentgenovali zápěstí. Výsledek - natažené vazy a dlaha na 10 dní. A ani po měsíci to není úplně ono.
Přesto se příští rok chystám znova. Alpy za to stojí.