Půjčil jsem si na den pětilitrový Ford Mustang. Brutální výkon, brutální zábava!

Mustang se mi líbil už odjakživa. Ale všichni vás od něj hned začnou odrazovat. „Amerika neumí zatáčet!“, „Vždyť to nebrzdí!“, „Sežere to i trávu kolem cesty!“

A víte co? Všechno z toho je pravda. Ale stejně jsem si neskutečně tu jízdu užil.

Flexení na okreskách a 10 rychlostí v převodovce

S tímhle autem člověk ani nemusí jezdit rychle. Jen si tak bubláte po okreskách, užíváte si bublání V8 a prostě flexíte.

Jel jsem ve všední den a zrovna když končila škola, potkal jsem skupinku dětí. Nadšeně se otáčely a ukazovaly, ať to pořádně vytůruji. To auto dělá na veřejnosti dojem – neporovnatelně větší než podstatně dražší, ale nenápadná německá auta.

Co mne ale při samotné jízdě dostalo, byla převodovka. Člověk to sice ví z papírových parametrů, ale až za volantem si to naplno uvědomí. Jedu, kouknu na displej a tam zařazená osmička. Lehce zrychlím, rychlost se ustálí a převodovka tam pošle desítku! Desetistupňový automat v masivním muscle caru, to je fakt husté.

Další věc, co mne překvapila, byla ochota, s jakou jde auto do driftu. Stačí o trochu víc přišlápnout plyn na výjezdu a zadek už chce jít napřed. Stabilizační systémy jsem ale raději nevypínal – u půjčeného auta nemám potřebu zkoušet limity.

Zvuk v kabině: Překvapilo mne, jak je auto uvnitř poměrně tiché. Se spolujezdcem se dá zcela normálně bavit, aniž byste museli překřikovat motor. Zvenku je ten pětilitrový osmiválec prý slyšet dost, ale uvnitř vládne pohoda.

Podvozek: Podvozek je nastavitelný a jeho tvrdost mi vyhovovala.

Spotřeba: Jezdil jsem s průměrem 15 litrů na 100 km. Na to, že jsem si jízdu užíval a občas mu zatopil pod kotlem, mi to přijde jako dost rozumné číslo.

Mrzení první: Kam dát lahev s pitím?!

Auto vypadá neskutečně dravě a líbí se mi (i když ty bílé pruhy bych si na něm osobně odpustil). Je ale bohužel dost nepraktické.

Největší šok pro mne byl odkládací prostor: v celém autě si prostě není kam dát pití. Litrová flaška s vodou se nevejde nikam – ani do dveří, ani do středového panelu.

A protože je to třídveřák (jiná varianta ostatně ani neexistuje), bezpečnostní pás je ukotvený hodně daleko za sedadlem. Při nasedání jsem se pro něj musel pokaždé pořádně natáhnout.

Radost dětí a drhnutí v myčce

Mustang je čtyřmístný, takže jsem vzal na projížďku i děti. Když do toho nasedly, úplně vyvalily oči a radostí doslova vískaly. Vzal jsem je do města na zmrzlinu a byl z toho perfektní výlet.

Před vracením jsem musel auto samozřejmě natankovat a umýt. Až u stojanu jsem viděl celkový účet za projetou půlku nádrže.

A ruční mytí? Mám mytí aut docela rád, ale tady jsem se nestačil divit, kolik má Mustang různých záhybů, průduchů a zákoutí, které můj běžný Tiguan vůbec nemá.

Tak jaké auto to bude příště? Byla to suprová zkušenost a jsem za ni moc rád. Ale mé další auto do garáže to ale zatím nebude – na denní ježdění je to na mne moc nízké a třídveřová koncepce je pro rodinu hodně omezující.

Kdybych si Mustanga opravdu kupoval, vůbec by mi nevadila ani ta slabší šestiválcová varianta (EcoBoost / V6), i když by nad tím ostatní skalní fandové možná ohrnovali nos.

Docela by mne zajímalo, jak by se s tímhle brutálním výkonem na zadní nápravě jezdilo v zimě na sněhu... Toť otázka.

Btw nedávno jsem se svezl jako spolujezdec ve Ferrari a odřídil 6 kol na okruhu v Porsche 911 jako řidič. Každé to auto má něco do sebe.

Tak uvidíme, co si půjčím příště!

A jak to máte vy? Půjčujete si občas pro radost auta, která byste si domů normálně nekoupili? A co vy a ameriky – berete jedině V8, nebo by vám stačil i šestiválec? Podělte se v komentářích! Btw daily rodinné auto máme VW Tiguan Allspace.