Jak jsem dělal venkovní posezení ze zámkovky

Rozměr pásoviny jsem nezvolil náhodou. Spočítral jsem si to přesně tak, abych nemusel řezat ani jednu cihlu a všechno mi to perfektně vyšlo. A světe div se, to se mi opravdu povedlo!

Co s tou hlínou?

Nejprve bylo potřeba vykopat základ. A hned na začátku se objevil problém číslo jedna: kam s tou hlínou, když už mám pozemek relativně srovnaný?

Po chvilce pobíhání po zahradě se ale nějaké ty zbývající díry a volná místa ještě našly, takže se hlína úspěšně udala.

Těžká technika a rodinná výpomoc Když bylo vykopáno, poprosil jsem bráchu a ten mi přivezl vibrační desku a ocelovou pásovinu. Slávek mi ji pak ochotně svařil dohromady.

Následovala fáze hutnění. První chyba - chybějící vjezd na zahradu aneb kolečko jako hlavní pracovní nástroj. Nejdříve se přivezla hrubá frakce kamení 1.7t. Jenže protože už mám na pozemku postavenou garáž, bagr ani náklaďák mi na zahradu nezajede.

Poznámka pro moje budoucí já: Kdybych to býval věděl, tak si tam ten nájezd z ulice radši nechám. Každou chvíli tam totiž něco tahám ručně. Ale pevně doufám, že tohle už byla jedna z posledních akcí tohoto typu.

Nezbývalo tedy nic jiného než veškeré kamení odkolečkovat na zahradu pěkně po svých. Navozil jsem hrubý kámen, udusal ho deskou a srovnal. Následně mi kamarád Lukáš přivezl jemné kamení (frakci na podsyp), které jsem si opět poctivě odvozil v kolečku.

Stín pod ořešákem a nejlepší pocit na světě

V době, kdy jsem na terásce makal, panovala pekelná vedra. A přesně proto je budoucí terasa pod ořešákem, takže jsem pracoval v příjemném stínu.

Pak už jsem mohl začít pokládat samotné cihly. A víte, jaký je ten nejlepší pocit na světě? Když tam nacpete tu úplně poslední cihlu, která přesně zapadne na své místo. Popravdě moc se ji tam nechtělo, kus jsem musel uštípnout, ale je tam.

Hned potom jsem na novou terasu nanosil stůl a nově koupitelný venkovní nábytek. Rozvalil jsem se do židle, otevřel si studené pivo a vychutnával si občerstvení na nové, vlastnoručně (a s pomocí rodiny a kamarádů) postavené terase.

Až nás jednou nahradí umělá inteligence, tak alespoň vím, že nemám obě ruce levé a v nejhorším se uživím i manuální prací :D

Co se zbylými cihlami? Podstavec pod ohniště!

Ze zámkovky mi zbylo pár cihel a přišlo mi škoda je vyhodit. Zkusil jsem je nejdřív jen tak nahrubo vyskládat do čtverce cca 80 × 80 cm pod naše venkovní ohniště. Ohniště se tím krásně zvedlo a říkám si: „Jo, to by vlastně šlo!“

Koupil jsem tedy 20 cm vysokou a 1 cm tlustou ocelovou pásovinu. Tchán Slávek mi ji svařil dohromady (tentokrát už bez roxorů). Do vzniklého rámu jsem navozil hrubé i jemné kamení, navrch vyskládal zbylé cihly a vznikl z toho parádní a stabilní podstavec pod ohniště.

Do čeho se pustím příště? Terasa hotová, podstavec pod ohniště taky. Ruce sice bolely a kolečko si odpykalo své, ale ten výsledek za to stojí.

A do čeho se na zahradě nebo kolem domu pustím příště? A jak jste na tom vy? Děláte si kolem domu všechno sami, nebo si na terasy a dlažbu raději voláte firmu? Podělte se v komentářích!