Balkán 2015 - Albánie endurotrip Mozektevidi.net

První závada byla na stroji BMW 1150GSA, kdy po natankování plné nádrže teče benzín na rozpálený válec boxeru. Ale nic nechytlo, takže pohoda. V pátek tranzitní přesun k Balatónu v Maďarsku. Tranzitní přesuny po dálnicích nemám rád, ale naštěstí se ukázalo, že se dá jet i jinak, než po dálnicích. Proto i první den stál za to a viděli jsme některá krásná panorámata v Čechách. Maďarsko bohužel už tak krásné není, alespoň ne pro motorky motorek. Navečer, ale ještě za světla nás 8 motorkářů dorazilo do kempu. A mé Suzuki už chybí nějaké šroubky, které se vyklepaly cestou.

Postavili jsme stany, vykoupili se v Balatónu a šli do restaurace na jídlo a pivo. Nálety komárů byly k nevydržení, ale nakonec jeden ze třech značek repelentů zafungoval. Hezky se tam rozmnožovaly peníze, když zaplatíš pivo eurech a vracejí se tisíce maďarských penízků.

Druhý den sobota:

Přes Chorvatsko do Bosny a Hercegoviny, Srpsko. A spaní na divoko v přírodě u lesa. 470km

Třetí den neděle:

Černá Hora, Stihli jsme se vykoupat jak v Kravických vodopádech, tak v moři v kempu Budva.

Bohužel, v Kravických vodopádech mi zůstala půjčená odolná kamera na motorku. Ale nenecháme si zkazit náladu a pokračujeme dál. Opouští nas první BMW stoj, tentokrát nádherný BMW 1200GS, jehož majitel raději asfalt a móře, než hory a enduro. V kempu u moře jsme si dali výbornou rybu a zažili vlnu tsunami, kterou na molo poslala rychle plující loď a spláchla Honzovi botu. Další závada opět na stroji BMW, tentokráten na F800GS - píchlá přední pneumatika. Duše se zalepí a možno pokračovat dále.

Čtvrtý den pondělí:

Konečně přijedeme do Albánie. Máme další závadu na F800GS - v zadním kole při otáčení praská. S tím ale už nic nevymyslíme a i přes praskání pokračujeme dál. Sužují nás neskutečný vedra. Naměříme i 43°C ve stínu, na sluníčku je přes 50 a teplo z motorek tomu nepřidá. Průjezd ucpaným městem je utrpení, vzduch nás fénuje, paříme se v botách a moto bundách, někdo jen v chráničové vestě. Hydrosystem Camelbak se ukázal jako životně nezbytná věc. Na silnici se vyhýbáme různému dobytku, kravským koblihám atd. Silnice se postupně zhoršuje, ubývá asfatu, přibývá starých mercedesů a krajina je pro nás čím dál víc zajímavější a hornatější. Cestou hledáme kemp. Mám trochu obavy, protože když vidím jak hodně jsou špinavá města, představa ještě špinavějšího kempu mne neláká, raději bych spal opět v přírodě. Obavy se ukázaly liché, protože kemp je čistý, je v něm bazén a jsme v něm pouze my. Kemp je spíše zahrada spíše zahrada Albánce, který umí perfektně Anglicky, pohostí nás pivem a balkánským sýrem. V horách hřmí, ale bouřka se nám vyhne a tak koukáme jen na blesky.

Pátý den úterý:

Konečně opustíme asfalt a jedeme na OFF ROAD. BMW 1150GSA převedlo krásný drift v řece zakončený katapultem řidiče. Motorka se těžko zvedá, no jo, poctivý kus železa. Michal na BMW F800GS neodhadne šíři kufrů a chytne kufrem o skálu. Kufr to elegantně opustí motorku a stane klimatizováným. Motorka se elegatně rozplácne na cestě a řidič kousek vedle. Obojí se spraví sekyrkou a připevní kurtou. Naplánováno bylo víc km, ale pro vyčerpání jednoho z účastníků nedojedeme do cíle a tak stanujeme v Albánských horách. Na náš tábor se postupně přišlo podívat několik místních obyvatel, leč s nimi dorozumění bylo naprosto nemožné. Naším táborem postupně prošli ovce, kozy, krávy dokonce i stádo koní.

Došli nám postupně zásoby piva, vody i potravin a tak jen sledujeme hvězdnou oblohu bez jediného rušivého světelného smogu. Nádhera.

Šestý den středa:

Po jednom km objevujeme místní stánek s občerstvením. Zde jsme mohli nakoupit zásoby na včerejší noc. No, kdo to mohl vědět :-) Na cestě potkáme skupinu českých důchodců, jenž šlapou na kolech a mají v plánu šlapat až do řecka. Obdivohudné. Ti nám také poradí, že místní voda se dá v pohodě pít, že ji denně pijí a nemají žádné problémy. Jo jo, některé informace vědět dříve, to by byl život snažší.

Pokračujeme endoro cestu, jeden výjezd jsem podcenil a při pádu se mi urval levý kufr tak, že se vytrhnuly nýty z kufrů. Nouzově jsme kufr přidělali na topcase a zbytek cesty se odjel opatrněji. Po příjezdu do města jsme našli malý servis motorek. V servisu nikdo nebyl, ale kousek sedící kavárníci nám tvrdí, že servisák přijde za chvilku a když nepřišel za 3 minuty, tak mu zavolali. Všichni ochotní a snaží se pomoct. Mladý kluk nerozumněl ani slovo, ale posunky pochopil o co jde a pustil se do díla. Neměl skoro žádný materiál, takže šroubky dojel koupit a s tlumočením nám pomohl kolemjdoucí. Za práci si pak vzal pouhých 10 Euro.

Ubytování si najdeme v Kukes v takové ubytovně. Okolí vypadá sice hrozně, ale zase máme možnost vyzkoušet si turecký záchod.

Sedmý den čtvrtek:

Druhý den brzo ráno jdeme na nákup a kafe. Kavárny jsou všude plné už brzo ráno, majítelé krámků kropí silnici kvůli prachu a nikde žádná děvčata. V kavárně si dáme kafe a obsluha nám napíše „Caffe 100 leke” No tak mu tam na stůl dáme 400 leke za 4 kávy. No a on nám 300 přinese zpátky. Takle levno tu je.

Naše cesta vede do Kosova. Na hranicích si dokoupíme povinné ručení 10 Euro, protože naše zelené kartu tu neplatí. V Kosovu konečně po 3 dnech vidíme hezká devčata. Pokračujeme do Černé Hory. Budu se opakovat, ale je tu krásná krajina. Na území nikoho mezi Kosovem a Černou horou mi začne stávkovat motorka - nestartuje. Začíná etapa neustálého roztláčení, což vždycky sklidí úspěch u okolního publika.

Ubytujeme se v kempu Razvršeje. Pohodový majitel nás vítá domácí kořalkou a brigádnice nás pohostí pivem a už se nás už ptají, co chceme k večeři. Ta byla suprová, stejně jako snídaně. Poměrně se nám ochladilo, z extrému 43°C je najednou 10°C.

Osmý den pátek:

Když zastavíme s motorkami, abychom udělali pár fotek, jedna čínská holčina chce vyfotit u mé motorky. Nabídnu ji, že si i může sednout. Její přitel udělá asi tisíc fotek postupně na 4 foťáky a pak se ještě vyfotí společně s námi. Jsme pro ně už takle velká atrakce, takže raději čekáme, než odjedou a teprve pak mne 3 kamarádi roztláčí na freewindu.

Pokračujeme k Sarajevu, abychom se podívali jak se zakousl zub času na areál ZOH 1984. Spíme v „kempu”, který vypadá opuštěně (louka s cedulí camp). Ale po chvilce tam přiběhne takový stařík (nejspíše hlídal z blízké hospody) a zkasíroval nás. Překvapivě tam byl i záchod, voda i elektrika. Po chvilce přijela autem (bez spz) hezká slečna a přivezla nám maliny na uvítanou. Ale pak hned zase vycouvala.

Devátý den sobota:

Dojedeme až do Maďarka. Ubytování najdeme v Thermal kempu. Jsou tu samí důchodci, převážně z Německa a hospody tu zavírají už v 9, protože jsou prázdné. Necháme si natočit poslední pivo a jdeme pít do spícího kempu.

Poslední den neděle:

Ráno Jindra na KTM jede napřed, ostatní volí pohodlí vyhřátého bazénu. A pak už jen tranzit z Maďarska přes Rakousko do ČR. Kufry na Freewindu odpadávají čím dál více takže se ještě musí přivazovat kurtami.

Kometáře

Zatím tu nejsou žádné (schválené) kometáře.

Přidej názor do diskuze

Pamatuj na to, že tvůj příspěvek o tobě něco vypovídá. O tom, jak jsi inteligentní, jak se chováš a kolik ti je let. Tak se podle toho chovej ;-)
Kometáře s neověřenou IP adresou čekají na ruční schválení. Pokud se některý kometář nezobrazí ihned, čeká na schválení, neposílejte komentář znova.

Jméno
www
email
Komentář
Zadejte číslem „patnáct“

Mozektevidi.net website

Balkán 2015 - Albánie endurotrip

Den první pátek: