Výměnný pobyt Francie - konečně doma Mozektevidi.net - Píše Olda Šálek.

Výměnný pobyt Francie - konečně doma

Tak jsem se vrátil z výměnného pobytu ve Francii a můžu sepsat své pocity a konečně uveřejnit také nějaké fotky a videa

image of Výměnný pobyt Francie - konečně doma

Další dny ve Francii

Poslední vyprávění jsem končil příjezdem francouzké policie za rušení denního klidu a popíjení alkoholu na veřejnosti, možná i to veřejné pohoršování. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se přesunuli na jiné místo.

Domácí kalba

Nesmím také zmínit, jak jsme před vyděšenými zraky francouzů tvořili nápoj víno s kolou. Ale chutnalo jim to. I české pivo uznali jako lepší než to jejich. Povětšinou jsme chlastali německého Heinekena a já to rovnou porovnával s českou Plzní a Gambáčem. Další dny byl na programu výlet do La Citadelle, Besancon, nějaké jeskyně a nerosty, podívali jsme se na výrobu švýcarských hodinek na zakázku (cena větší než milion) tam se ale nesmělo fotit. Odpoledne se hrál Bownling, chlastalo se v hospodě.. to je ostatně poznat z fotek.

PS: Šneci jsou dobrá pochoutka :)

Holky nám na rozloučení zaspívali písničku a mohlo se jet domů. Cesta zpátky byla neméně zajímavá, stejně jako cesta do Francie. Opět se chlastalo, zpívalo a blblo.

pohodička klídek tabáček

Zbytek fotografií z francie je v fotogalerii.

PS: O této cestě psal také můj kamarád Tomáš.

Začátek naší cesty byl něco málo po 6 hodině odpolední. Nastoupili jsme do našeho autobusu, který byl již částečně obsazený čáslavskou školou. Ačkoli jsme vyjeli od průmyslovky, už na Kaňku se z mého sedadla ozval známy zvuk, signalizující otevřenou plechovku od piva. Naposledy jsem si tedy zopakoval své umění ještě na své domácí půdě. Myslím, že někde u Kolína namíchali moji kolegové první nápoj, který jsme museli nazvat „Kekel“ (vodka s džusem, asi 1:1). Nutno podotknout, že tento nápoj nikdy nechyběl na našich cestách v našem autokaru. Už v Praze se musela namíchat nová dávka Kekelu. Jenže pak to přišlo, a bylo to fakt zlé. Mezi Prahou a Plzní se začaly ozývat naše močové měchýře – byla to fakt síla. Některé z nás to dohánělo k tomu, aby využili svých tkaniček z bot a přiškrtili si své poklady. To se však nestalo, došli jsme za řidičem a vysvětlili náš problém.

Nyní do příběhu konečně vstupuje kulturní referentka z Čáslavi, (učitelka, ani k ní nedokážu přirovnat žádný český hanlivý ekvivalent, později pochopíte proč) která svým nepříjemným jedákem oznámí do mikrofonu, že se jen tak zastavovat nebude. Nakonec však mé skoro vypadlé oko uvidí ceduli: benzina 1500m. V záchvatu euforie volám na svého kamaráda, který sedí o dvě sedadla za mnou: „ Bene, už jen kilák a půl“. Společně se všemi mými spolukekeláky odpočítáváme poslední metry k zastávce na WC. Ach ta úleva, všichni jsme šťastní! Avšak nikdo to nevydržel déle než hodinu, a Kekel opět putuje mezi námi.....
Pokračování článku.


autor článku Oldřich Šálek | datum publikování 6.duben.2008 19:29 | fotky a fotečky fotoakce |

Kometáře


Komentáře a diskuze ke článku tady
diskuze ke článku