Navigace:Mozektevidi.net ⇒ fotoakce ⇒ Výměnný pobyt Francie - konečně doma

Výměnný pobyt Francie - konečně doma

Tak jsem se vrátil z výměnného pobytu ve Francii a můžu sepsat své pocity a konečně uveřejnit také nějaké fotky a videa

kalba, referát o výměnném pobytu, pobyt ve Francii, ucitelky na wc videa, výměnný pobyt vyprávění, výměnné pobyty francie, chlastat doma, výměnný pobyt francie česko, můj pobyt ve francii, vymenny pobyt francie,

Další dny ve Francii

Poslední vyprávění jsem končil příjezdem francouzké policie za rušení denního klidu a popíjení alkoholu na veřejnosti, možná i to veřejné pohoršování. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se přesunuli na jiné místo.

Domácí kalba

Nesmím také zmínit, jak jsme před vyděšenými zraky francouzů tvořili nápoj víno s kolou. Ale chutnalo jim to. I české pivo uznali jako lepší než to jejich. Povětšinou jsme chlastali německého Heinekena a já to rovnou porovnával s českou Plzní a Gambáčem. Další dny byl na programu výlet do La Citadelle, Besancon, nějaké jeskyně a nerosty, podívali jsme se na výrobu švýcarských hodinek na zakázku (cena větší než milion) tam se ale nesmělo fotit. Odpoledne se hrál Bownling, chlastalo se v hospodě.. to je ostatně poznat z fotek.

PS: Šneci jsou dobrá pochoutka :)

Holky nám na rozloučení zaspívali písničku a mohlo se jet domů. Cesta zpátky byla neméně zajímavá, stejně jako cesta do Francie. Opět se chlastalo, zpívalo a blblo.

pohodička klídek tabáček

Zbytek fotografií z francie je v fotogalerii.

PS: O této cestě psal také můj kamarád Tomáš.

Začátek naší cesty byl něco málo po 6 hodině odpolední. Nastoupili jsme do našeho autobusu, který byl již částečně obsazený čáslavskou školou. Ačkoli jsme vyjeli od průmyslovky, už na Kaňku se z mého sedadla ozval známy zvuk, signalizující otevřenou plechovku od piva. Naposledy jsem si tedy zopakoval své umění ještě na své domácí půdě. Myslím, že někde u Kolína namíchali moji kolegové první nápoj, který jsme museli nazvat „Kekel“ (vodka s džusem, asi 1:1). Nutno podotknout, že tento nápoj nikdy nechyběl na našich cestách v našem autokaru. Už v Praze se musela namíchat nová dávka Kekelu. Jenže pak to přišlo, a bylo to fakt zlé. Mezi Prahou a Plzní se začaly ozývat naše močové měchýře – byla to fakt síla. Některé z nás to dohánělo k tomu, aby využili svých tkaniček z bot a přiškrtili si své poklady. To se však nestalo, došli jsme za řidičem a vysvětlili náš problém.

Nyní do příběhu konečně vstupuje kulturní referentka z Čáslavi, (učitelka, ani k ní nedokážu přirovnat žádný český hanlivý ekvivalent, později pochopíte proč) která svým nepříjemným jedákem oznámí do mikrofonu, že se jen tak zastavovat nebude. Nakonec však mé skoro vypadlé oko uvidí ceduli: benzina 1500m. V záchvatu euforie volám na svého kamaráda, který sedí o dvě sedadla za mnou: „ Bene, už jen kilák a půl“. Společně se všemi mými spolukekeláky odpočítáváme poslední metry k zastávce na WC. Ach ta úleva, všichni jsme šťastní! Avšak nikdo to nevydržel déle než hodinu, a Kekel opět putuje mezi námi.....
Pokračování článku.