Francouzi v Kutné Hoře Mozektevidi.net - Píše Olda Šálek.

Francouzi v Kutné Hoře

V pondělí přijeli francouzi autobusem do Kutné Hory. Jak probíhalo setkání a vyměnný pobyt, chlastali a blili. Totálka. Pozor, trochu delší čtení, stalo se toho hodně

Čekání na příjezd do Kutné Hory

Na nohou jsem od ranních hodin, protože zařizuji nějaké povinnosti v Kolíně (z jednoho konce Kolína na druhý pěkně pěšky). Nikde nikdo není, všichni mají volno jsou doma. I já mám volno ze školy. Kolem jedenácté se chystám koupit v květinářství kytku pro francouzku, ale potkávám Zuzku, které jde na gympl cvičit divadelní představení, tak jí s radostí doprovázím od nádraží až na gymp skoro přes celý Kolín.
Vracím se na do květinářství vedle nádra a přemýšlím, jakou kytku koupím. Milá paní se ptá, jestli je to pro kamarádku nebo pro holku. Odpovídám, že ani jedno, že jsem jí ještě neviděl a že je to Francouzka. Ihned působím velmi zajímavě a pokládá mi další otázky. Já ovšem platím kytku a jdu na bus, který mi jede v zápětí.
V Kutné Hoře se vydávám směrem k internátu. Potkávám učitele, který dává poslední instrukce. Všichni vyvaleně koukají na tu růži. Jako na exota Pohoda

Příjíždí autobus

.. a z docela luxusního autobusu vystupují první děvčata (i učitelka je mladá) a zdraví se s naším učitelem líbáním! Je mi řečeno, že jde o jejich zvyk. Hezký zvyk, hned bych ho zavedl i u nás. I mě "zdraví" polibkem. Při prvním jsem slyšel hlášku mířenou na mě :Oldo, jenom na tvář Smích a smích. Učitel varoval preventivně, ani jsem se o takové nekalosti nepokoušel, to si nechávám na potom Smích

Papírování a opravdu hodně těžká taška

Hledá se kdo je kdo a kdo spí u koho, respektivě hledá se Coralie Mamonie. Předávám kytku. Francouzi jsou očivině dost překvapení mým galantním chováním. Beru do ruky její extra těžkou tašku. A začnu něco plácat anglicky, ona mě zachrání německou větou, že ví, že studuji němčinu a ne angličtinu. Ona se trochu učí německy, tak si povídáme německy i anglicky a občas něco plácne francouzky Pohoda

Naše první cesta míří do hospody V Ruthardce. Jdeme , Jirka, Coralle a ještě další dva francouzi (kluci). Jako jedinný mluvím česky (Jirka se učí francouzky tak mluví tak) a proto objedvávám 5x dvanácti stupňové pivo. Francouzi nerozumí tak neprotestují. České pivo jim očividně chutná, chválí ho. Objednávám 5x velký panák absolut vodky, já ho do sebe po přiťuknutí kopnul hned, oni se zde již trochu zarazí. Alkohol jim příjde docela tvrdý, prý nejsou zvyklý. Někteří ho vypijí až na potřetí.

1 francouzi u piva 2 francouzi u piva 3 francouzi u piva

Dáváme další piva a rozhodujem se, jestli najdem zbytek fr. skupiny, jsou prý v jiné hospodě. Jdeme tedy za nima..

První cesta do banky

Frantíci potřebují tvrdou českou měnu, tak jdou do směnárny. Coralie dává přes pult nějaké eura a paní jí vrací v dvoutisícovkách Machr takže docela pohodový. Jdeme do další hospody, kde potkáváme druhou, početnější skupinu. Dáváme se do řeči. Místama zní angličtina, němčina, francouština a barmanka volá česky: Dáte si někdo pivo? Bier, bier?. Odpovídám česky, že si samozřejmě dám, od toho jsme přece tady, ne? Očividně ráda slyší češtinu.

V Baru se mě všichni ptají jak že se jmenuji. Líbí se jim moje jméno, stejně jako holce v OBI. Dobře jsem si ho vybral. Pak jde řeč na české pivo. Zdá se jim poněkud levné, u nich stojí 5€ jedno. Někteří jsou již solidně ožralí, platí mi pivo (obě).
Pak se mě snažili na něco zeptat. Pořád plácali něco o internet. Po chvilce mi došlo, že myslí internát Smích
Velím k odchodu, mám toho za dnešek strašně moc, jsem od rána na nohou. Jirka se svojím francouzem a já se svojí francouzkou jdeme na vlakové nádraží Kutná Hora město. Na Kutná Hora hlavní se cesty liší, Jirka jede na prvním vlakem, já čekám na spojení do Kolína

Citlivka jedna!

Nevím co to do ní přišlo. Čekání na vlak jsme si krátili konverzací. Bavili se normálně. Pak se zeptala, za jak dlouho jede vlak do Kutné Hory město. Divím se, že chce zpět. Říká mi, že je jí to líto, ale že chce za ostatníma na internát. Přemlouvám jí, nic. Vysvětluji ji, že bude docela problém sehnat místo na spaní takle pozdě v noci. Že to bude moc koplikované a že své přátelé uvidí zítra. Nedá se sní však mluvit. Prosím jí, nic. Telefonuji Jirkovi, aby se jí francouzky zeptal proč. On jí však nechápe, nechápe jí ani náš učitel, který mluví dobře francouzky. Ani nechce doprovodit na internát, přemlouvá mě, abych jel domů. Přesto jí doprovázím, ona by jak jsem se přesvědčil sama nenašla.
Před vchodem potkáváme její kamaráky. Oni jí taky nechápou :-/ a tak jí jdu vyjednat nocleh na intru. Naštěstí si mě vychovatelka pamatuje (kdo by mohl zapomenout), když jsem byl před 3 roky na intru, tak není problém místo jí sehnat. Když se tak vybavuji s vychovatelkou, Coralie zmizela Smích. Nejspíš někam s kamarádkama za zábavou. Přichází jejich hezká učitelka a tak jí chci vysvětlit co se stalo. Německy sice umí málo, přesto mi dobře porozuměla a i mojí angličtinu chápala. Hlásil jsem něco jako (searching Coralie, fatal error atd Smích)

Končí hláškou, že si dojde pro věci na pokoj a já sní půjdu do hospody. Nebráním se Machr

Hospoda

Přicházím do restaurace a posadí mě k nim. U stolu sedí 2 ženy a 2 chlapi francouzké národnosti, já a učitel. Všichni se mi omlouvají za Coralie, že to není moje chyba a že jsem udělal cokoliv atd. Pak se dáváme do rozhovoru. Rozhovor vypadá velmi zajímavě. Ptají se mě anglicky a já odpovídám německy. Diví se, proč nemluvím anglicky, když anglicky prý rozumím. Vysvětluji jim, že s angličtinou přcházím každoděnně do styku ale nemluvím. Pouze poslouchám.

Přichází čišnice a lámanou francouštinou se mě ptá, co si dám. Odpovídám česky, že děkuji, dám si pivo, desítku. Ona očividně v šoku, já pokračuji v rozhovoru s francouzi. Ptají se mě jak se dostanu domů. Vracím ji, že mi jezdí vlak každé dvě hodiny do Kolína a z kolína to mám "pouze" 17 km domů. Ale tam mi nic už nejezdí, musím stopem či pěšky
Ihned se dušují, že mi volají taxíka. Chvilku se dohadujem, že je to moc drahé a že to nemůžu od nich přijmout. Oni, že mi to zaplatí, že je to OuKej. Jde se do jiné hospody za mladýma frantíkama. Vysedávají na baru a dobře se baví. Barman říká, že moc nepijí a jenom drží místo na židli aktivnějším čechům Smích

Oni se ožrali a poblili

Smích Jeden nebo dva francouzi trochu přebrali. Udělali velkem borde na záchodě, to jsem však neviděl, to vím pouze z doslechu. Stojím před vchodem se čtyřma dospělíma francouzema a poslouchám dvě holky, jak jim vysvětlují v hodně slušné angličtině, že české pivo je hodně silné, co udělali a kde se poblili atd.. Holky mě také považují za francouze. Proto se mezi sebou baví česky o mě. Nechám je chvilku tápat a když ta hezčí řekne, že ti francouzi nic nevydrží, zahlásím : No jo, oni nejsou tak zvyklí jako my Češi. V tom mě začnou objímat, že jsou rádi, že vidí dalšího čecha a že si mysleli, že jsem francouz Smích

Dohadují mi taxíka

Francouzi, když vidí jak po mě holky vyjeli mi začnou pochlebovat. Vysvětlují českých holkám co se stalo, zmiňují koupenou kytku pro Coralie apod. Opět mi nabízejí taxíka, kterého odmítám. Když se holky dozvídají odkud jsem, nabízejí mi odvoz případně spaní Machr nakonec souhlasím se zaplacením taxíku. Dostávám 500kč na taxíka.

Zábava pokračuje

S pětikilem se vracím s holkama k baru, kde kecáme ovšem možném. Barmanovi se zalíbím svýma hláškama tak mám pivo na účet podniku Machr. Od baru pokračujeme do Kutnohorské Jámy, kde je taková nadpůměrná diskotéka. Zde se bavíme pár hodin a pak je doprovodím k autu a volám si taxíka. Jedu domů.. Trochu náročnej den. Když vezmu, že by ta francouzka ke mně jela, o todle všechno bych přišel. Já jsem prostě takový. Ze všeho špatného vytáhnu to nejlepší!


autor článku Oldřich Šálek | datum publikování 8.květen.2007 13:16 | Škola, studium a vše okolo Studium |

Kometáře


Komentáře a diskuze ke článku tady
diskuze ke článku