Dělej, že něco děláš (c) Oldřich Šálek
První den v OBI byl opravdu krutý. Dělám na oddělení nářadí. Šéf toho oddělení na mě divně kouknul, že mě odněkud zná, ale neví odkud. Snad si vzpomene a snad mě zná za dobře a ne za nějaký průs*
Dá mi velmi náročný úkol, který je hodný mé šikovnosti. Přerovnání nějakých krabic. To mi zabrolo nějakých 5 minut ze čtyř a půl hodiny mé pracovní směny. Jdu si pro nový úkol. Kouká znova na mě, že mě odněkud zná, jestli chodím tam a tam do klubu. Nevzpomíná si. Dá mi nový úkol, přepočítávám šroubováky a kontroluji sériová čísla. Docela nuda, alespoň mám čas myslel na blbosti.
Další práce hotová, jdu si pro novou. Dáme se do řeči. Vytkne mi moji rychlost:
Děláš moc rychle
Dělám normální rychlostí, šlo by to i rychleji
To ať tě ani nenapadne.
Nejsi placený od práce, ale od času
Hm, to si budu pamatovat 
Sám teď němám do čeho píchnout, tak alepoň pokecáme.. představíme se, vysvětlí mi jak to tu chodí, kde jsou kamery, na koho si dát pozor. Co dělat, co nedělat. Kde se mám zdržovat, když se chci ulejt, zakouřit si a pod. Kde je lepší kafe. Který holky jsou slepice a které za něco stojí...
Fajn. Nevidím problém, ty holky (slepice) si ověřím sám. Znáš to ne? důvěřuj, ale prověřuj
Dělej, že něco děláš. Třeba přerovnávej támle zboží. Můžeš si prohlídnout co tu všechno máme a tak.
OK, jdu na to 